Vzpomínáte taky na desetiminutovky z matiky téměř každou hodinu? Řady žáků: A,B, A, B.
To by ještě šlo, ale co pololetka? V tichu třídy je tak trochu husto. Jsem nervózní, jestli to stihnu, bude to těžké(?), jestli se na něčem zaseknu, jestli se mi to zrovna dneska povede…
A známka(!) – dneska si to totiž můžu vylepšit, nebo pěkně pokazit. Stres, napětí. V tomhle módu funguje můj mozek pochopitelně velmi omezeně, i když jsem se tzv.“učila“.
A teď: “ Zimní počítání“. Nic z toho, na co si vzpomínám výše, to ve mně nevyvolává…
V pondělí ráno se děti dozvědí, že ve středu je čeká Zimní počítání. Takže mají ještě dva dny čas se připravit a trénovat. Děti mají možnost se stále chodit ptát, čemu nerozumí. Každá otázka je klidně přijata a zodpovězena – způsobem, že k odpovědi dojde dítě samo. Probíhá tedy příprava.
Den „D“. Středa. Ranní elipsa:
„Proč děláme Zimní počítání?“ – „Abychom zjistili, jak na tom jsme.“
„Ano…A taky ještě?“ – „Abychom zjistili, v čem jsme rychlí…“
“ Dobře…a taky ještě…? – „Abychom zjistili, co nám nejde.“
„Ahá. Ano. Abychom zjistili, co nám už jde a jsme v tom dobří a mohli zapracovat na tom, co ještě tak zmáklé nemáme.“ – Děti: „Takže OSOBNÍ TÉMA.“
„Ano, vaše osobní téma. Je to něco, čemu se vy osobně máte ještě pověnovat a trénovat.“
“ Dobře. Tak ještě si řekneme, jak to bude probíhat.“ – Děti:“Sedneme si na své místo a budeme psát.“
„Dobře, a co k tomu potřebujete? – „Tužku, gumu…“
“ Ano, a co ještě je k tomu třeba?“ – „Aby tady bylo ticho.“
„Jak toho docílíme?“ – „Že bude každý pracovat sám.“
„Hmm. Když něčemu nebudete rozumět, přijďte se zeptat.“
Vypadá, že se do toho mohou děti pustit. Ještě před samotným začátkem probíhá krátké cvičení, kdy si děti třením rukou o sebe a následným přiložením na ledviny dodají potřebnou energii, nebo ruce přiloží tam, kde myslí, že to potřebují. Ještě si promasírují palce na noze, kde jsou reflexní zóny pro mysl a jde se počítat.
Klid, ticho.Děti se občas přijdou poradit. Dostanou otázky, kterými si sami zodpovědí to, na co se přišli zeptat. Čas běží. Je přestávka a ta probíhá jako vždy.Po přestávce se děti mohou k práci vrátit a pokračovat v ní. Pokud je to třeba, pokračují na Zimním počítání i druhý den. Vědí, že práci doma počítat nemohou.
Už rozumím tomu, proč nikdo ve třídě nemá problém nejen se Zimním počítáním, ale ani s Podzimním, Jarním…počítáním.
