Celá škola v Krkonoších. Napříč všemi ročníky.. Uprostřed zalesněných kopců, obydlí nevidno. Dva kilometry do kopce veze rolba i skútr na dvakrát naše zavazadla, běžky, sjezdovky, boby a hrabla. My šlapeme statečně kupředu a ostře vzhůru.
Nakládání a vykládání věcí se děje ve spolupráci s dětmi: děti i dospělí vytvoří hada a veškerý náklad se pohodlně přemísťuje – z autobusu na hromadu, z hromady na rolbu, z rolby před chalupu a při zpáteční cestě také tak.
Rozdělení pokojů probíhá ku spokojenosti. Děti se samy rozhodnou, s kým chtějí bydlet a vytvoří dvojice, či skupinky. Nabízíme klíče od pokojů právě podle vytvořených skupin a postupně se přesouváme k zabydllování.
Na zimní škole v přírodě je nabídka jako každoročně pestrá a široká. Vezeme s sebou lyže, snowboardy, běžky i sněžnice – dokonce i jednu lyžoběžku.
A jak probíhá den? Každý den, mají děti dopolední blok, kdy se věnují školní práci a pak už HURÁ na VZDUCH. Pokud se děti rozhodly sjezdovat, jejich školní práce je čeká po návratu ze sjezdovky. Denně jsme chodili 1,5km pěšky na sjezdovku Davidovy boudy.
Slunce nás navštěvovalo každý den, hřálo nám tváře a osvěcovalo všechny kopce kolem nás. Ráno jsme začínali písničkou, kterou mohli zaslechnout všichni z pelíšku. Mnoho dětí už bylo tu dobu dávno na nohách a doprovázelo Valerii s Lukášem po celé chalupě, když hráli, zpívali a procházeli Medvědí boudou.
Odvážní dobrovolníci vybíhali oblečení, ale bosonozí do ranního sněhu, aby se otužili, probudili a prohřáli.
K snídani jsme si mazali domácí houstičky, které voněly chalupou už od brzkého rána. Ty jsou nezapomenutelné. Ani odpírači bílého pečiva neodolali.
Po svačině i po poledním klidu se vydávají všichni ven. Nabídek je spousta: bobování na široké louce hned za chalupou a snowboardování tamtéž. Jízdu na snowboardu si mohli vyzkoušet i úplní začátečníci. Děti se zkušenostmi na snowboardu jim zapůjčili své vybavení a velmi citlivě je vedly prvními úspěchy. Dopadlo to tak, že i ti, kteří na snowboardu stáli prvně, si moc užívali jízdu i z kopce, i na vleku.
Děti se také bavily stavěním skokánků pro trénink skoků, zkoumáním ledu, hrami v iglů, jízdou ve vláčku se spojenými boby, výpravami na běžkách do nedalekých míst, popř. i půldenním nebo celodenní výpravou na sněžnicích, nebo běžkách.
Na Boudě s námi neplánovaně bydleli i vojáci, kteří se s námi propojili v některých aktivitách. Venku dětem přiblížili svoji práci, večer zprostředkovali poznání lavin a jeden den se s nimi někteří z nás vydali na výpravu na sněžnicích ke Sněžným Jámám.
Sjezdaři na Davidovkách se ráno sami rozhodovali, zda chtějí lyžovat jen do oběda, nebo celý den. Na sjezdovce je doprovázeli čtyři dospěláci. Mezi nimi Gábina, která umí dětem nenásilně předat svoje lyžařské dovednosti natolik, že si děti opakovaně samy říkaly o další a další možnosti trénování lyžařské techniky. Lukáš obohatil svými nápady závěrečný den na sjezdovce a připravil slalom a skok na společně postaveném skokánku. Neuvěřitelných 12m se dá skočit…
Kromě sněhových radovánek jsme se uvnitř Medvědí boudy mohli setkávat společně u hraní společenských her, plstění, výroby textilních ptáčků, zaplétání bavlnkových copánků nebo společného zpívání s kytarou. Zájemci si mohli vyrobit prostírání, nebo záložku.
Psal se společný deník, do kterého přispíval každý svým vlastním způsobem: někdo maloval, někdo tisknul razítka, někdo připsal pár řádků. Také se tvořily pohlednice – razítkem se vytvořily linky pro adresu a obrázek si mohl každý vytvořit sám. Pohlednice putovaly poštou, tak jako je posíláme vždy. Jen letos jsme nešli na poštu osobně, ale požádali jsme pana domácího.
Hanka a Lucka připravili venkovní stopovačku na téma Živočichové Krkonoš, která se odehrávala samozřejmě venku na čerstvém horském vzduchu. A kromě toho mohly děti odlévat i parádní sádrové stopy ve sněhu.
Jeden večer jsme měli možnost užít si tři divadelní představení. Scénický tanec v doprovodu kytarové hudební improvizace, pozdní Valentýnské setkání a také téma válečného konfliktu. Byli jsme nadšení.
Veškeré aktivity jsou nabídkou a děti si sami zvolí, jak chtějí trávit svůj čas na horách. Co je ale Společné bez výjimky pro všechny jsou školní bloky a dopolední i odpolední pobyt na čerstvém horském vzduchu. Některé děti by i navzdory vzácnému horskému prostředí zůstaly celý den v chalupě.
Po večeři zazněl signál píšťaly koncovky (znáte jistě ten báječný hudební nástroj na který umí hrát úplně každý) a ten znamenal začátek společného setkání, abychom si společně řekli, co nás čeká, jaká je nabídka na večer i další den. Každý se pak účastnil večerního programu podle chuti. Denně bylo v nabídce bobování nebo běžkování s čelovkami i pestré aktivity uvnitř chalupy.
Pár ukolébavek s kytarou na dobré spaní-jednohlasně i vícehlasně po prožitém dni zaznívalo pravidelně těsně před 21h. Potom už si stačilo vybrat večerní čtení. Každý dospělák měl knihu, kterou dětem četl na určitém místě-pokoji, nebo pohovce ve společných prostorách. Někteří už během čtení spokojeně oddychovali a snili své sny.
V den odjezdu se na malém vlíčku za chalupou vozili všichni. Věřte, že pokud zjistíte, že se dá na vleku jezdit na bobu, už nechcete jinak. Nejstarší děti jezdili na pytli. Nejdříve v sedě. Pak ale zjistili, že daleko klouzavější jízdy dosáhnou tak , že si pytle oblečou na sebe…Díry pro ruce i pro nohy a …i v tomto oblečku se dá jet na vleku. Vlekařka Dana citlivě zpomalovala vlek pro nováčky a vše plynulo až do oběda.
Čekal nás kopec dolů a my se moc těšili, že pojedeme. Někteří dospěláci jako pohotový doprovod na lyžích, ale většina skupiny na bobech, nebo pytlích.
Zavazadla putovaly do kufrů autobusů už velmi zkušeně. Možná málo, možná hodně unavení jsme docestovali až ke škole. Moc se těšíme na další parádní společně trávený čas!